Taky v Říčkách přibyl králík Mucík a zdatně vyžírá trávu kolem vysokých záhonů na zeleninu. Tam se mi bohužel nedávno dostali i dva berani, kteří navždy zúčtovali s mým jarním úsilím a bylo po zelenině. Snad s výjimkou toho, co má na sobě agresivní chloupky či snad až trny (rajčata, cukety, okurky) padlo vše za vlast. Něco se zmátořilo a dorostlo (řepa), po něčem se nám už jen budou sbíhat sliny (cibule, salát, hrách, a tak).

Nicméně Mucík zatím nesežral nic co neměl. I když zadání od Klárky bylo černá samice, vyklubal se něho vlivem slunce a vydatné stravy, nazrzlý švihák.

Cituju Klárky oblíbenou písničku:
A náš táta dřel se pro nás ten rok celičký,
aby nám moh domů nosit pěkný věcičky.
Jednou přines malý štěně a to byl náš cucík,
potom koupil nám koníčka, jmenoval se mucík.